Podobně jako ve fotografii, měl jsem i v muzice to štěstí, že jsem měl svůj vzor přímo pod střechou, v podobě svého otec, velkého a dodnes neúnavného a hlavně skvělého a uznávaného muzikanta.

Od svých šesti let jsem navštěvoval LŠU (pro ty později narozené Lidovou školu umění) v Moravském Krumlově, kam jsem dojížděl a kde jsem se postupně seznamoval s notičkami, zkrátka z  muzikantskou teorií a zároveň se vyučoval ve hře na akordeon a později i baskřídlovku. Ve svých třinácti (!) letech jsem začal hrávat v otcové kapele a na vlastní kůži začal zažívat slasti, ale i strasti muzikantského života, ponocování a dospávání, zábavy, poutě a hody, narozeniny ale i pohřby, svatby a jiné společenské, ale také veřejně-prospěšné akce, plné pátky a plné víkendy. Mnoho let jsem strávil v dechové kapele Krumlovanka, kde jsem poznal řadu vynikajících muzikantů nejrůznějších nástrojů, věku i osudů, kde mi byla dána ta pravá muzikantská škola a kam dodnes směřuje můj obdiv, moje úcta, můj veliký dík. Později mě osud zavál do Brna, kde jsem pár let hrál s kapelou UFO (Univerzální Ficnerův Orchestr) a když se skoro všichni její členové rozprchli za byznysem, zůstal jsem já se svou harmonikou, syntezátorem značky KORG a bílým sakem.

V té době jsem poznal skvělou muzikantkou dvojici Ivoše a Alenu, tehdy už profesionálních hudebníků ze Znojma, která si říkala AMADEUS a kteří se postupně stali mými velkými přáteli a od kterých jsem se strašně moc naučil. Nikdy nebudu moci odpovídajícím způsobem poděkovat Ivovi, který mě vlastně přivedl na myšlenku hrát pouze v jednom a naučil mě znát pojmy MIDI, SONG nebo VÁL a mašinky jako jsou seqencer, zvukové moduly, procesory a všechny ty dnes nepostradatelné stroje. Především díky oběma dodnes hraji a zpívám na jejich původní aparaturu a mnoho dalších zařízení, které jsem postupem času od nich pořídil.